Štědrovečerní setkání na mostě
Jednou jsme se někde bavili o tom, kdy kdo usedáme na Štědrý večer k večeři. Někdo se řídí striktně hodinami, jiný čeká na první hvězdu na nebi a já už nevím, co tam ještě padlo. Jedno vím ale jistě. Hrou na hudební nástroj se neřídil vůbec nikdo. Takovou specialitku máme jenom u nás v Čepicích.
Večeře se u nás odvíjí právě od tohoto vytrubování. Někdo ji zvládne před, někdo až po. Ať tak či onak, přesně v šest večer většina lidí v Čepicích stojí na zahradě u svého domu a čeká na první tóny trubky v rukou Luboše. Ten rok co rok přesně načas na tento pro něj netypický nástroj zatroubí jednu vánoční fanfáru a Tichou noc. Stojí přitom na terase svého domu, ale po řece se to tak krásně nese, že to je slyšet téměř po celé naší vsi. A vůbec bych se nedivila, kdyby náš minikoncert větřík zanesl i na Rabí.
Po tomto hlubokém kulturním zážitku si opět užíváme tepla domova, ale jen na chvilku. V devět se scházíváme na mostě a vychutnáváme si poslední zbytky večera ve společnosti našich sousedů. Pravda, někdo si večer doma nenechá přerušit vůbec ničím a prostě nikam nejde, což je samozřejmě také správně. Většina z nás ale setkání vítá, a tak zkrátka vyrazí. Letos se nás sešlo poměrně dost – třicetsedm.
O teplý mok do našich dospěláckých žaludků se opět postarala Današka a tak jsme s výborným svařáčkem v ruce stáli, přáli si a povídali několik desítek minut. A kdyby nás opravdu silný vítr nevyhnal domů, stáli bychom tam možná ještě teď.
Hana Sulánová
text byl zaslán o redakce 27. prosince 2023
