Rábské novinky

V krásném čase růží jsme vyrazili se seniory na hrad Kašperk na výstavu replik korunovačních klenotů. Prohlídka byla již měsíc dopředu zajištěna a zaplacena a já jsem se tak těšila, že se mi dva dny před vyjížďkou o výletu zdálo.  

Malý autobus s řidičem Mílou Vichrem stačil pojmout 20 osob. Vyrazili jsme včas, a tak jsme parkovali pod hradem už ve dvě hodiny odpoledne. Pomalou chůzí jsme zvládli i těch posledních pár kroků k hradní bráně, kde se nás ujal velmi výřečný a nadšený mladý průvodce. Z počátku mi připomínal vyvolávače v cirkuse nebo spíš kamelota, ale hned jsme si na jeho způsob vyjadřování zvykli.  

Klenoty uložené ve vitrínách v prvním patře západní věže jsme si mohli prohlížet velmi dlouho a zblízka a obdivovali jsme řemeslný um středověkých i novodobých zlatníků. U toho jsme poslouchali výklad o jejich historii.  

Pomalu jsme stupovali věží nahoru a já napočítala celkem 98 schodů. V každém patře na nás něco čekalo—výstava „Korunovaní panovníci“ o dvaceti dvou panovnících, kteří měli Svatováclavskou korunu na hlavě, ukázka repliky Pražského Jezulátka nebo šatů Marie Terezie, exhibice obrazů všech králů a mnoho dalšího. Vystoupali jsme až pod střechu, kde byla poslední výstava—dechberoucí vyhlídka na okolí Kašperku. Přálo nám počasí, bylo vidět daleko, předaleko. Dlouho jsme se kochali krásou našeho kraje a ani se nám nechtělo sejít dolů.  

Neúnavný průvodce na nás chrlil jednu perličku za druhou:
- cihlová střecha je původní, 666 let stará a pořád drží, bude překryta novou dřevěnou střechou, aby jí zub času dále nenahlodal—to vše za provozu hradu
-  jeden z prvních kastelánů pouštěl na hrad turisty za lahev piva
-  na současné hradní toaletě je voda na splachování z pramene pod Pustým Hrádkem  a je tak čistá, že by jí mohli pít i kojenci.  

Po celou dobu jsem obdivovala Marušku Pajerovou za její houževnatost, protože prohlídku absolvovala s berlemi a vystupovala po schodech i po čtyřech. To byl výkon!

Nechtělo se nám z hradu hned domů, zvlášť, když někdo ani neobědval, aby si šetřil hlad na opečenou klobásku. Poseděli jsme, povídali si na nádvoří. Nazpět jsme šli pomalým krokem podél stráně, na které kvetly žluté a fialové náprstníky—nádhera.

Pan řidič nás bezpečně dovezl zpět a rozvezl, a tak jsme náš výlet zakončili zmrzlinovým pohárem „pod šapito“ U Rybáčků. To největší „zrno výletníků“ skončilo na pivě U Vočka.

Výlet s dobrou partou byl opět překrásný. Jen jsem v autobusu rozbila zavírání okna, nafoukalo mi do ucha, a to mi zalehlo. A z výletu jsem přišla domů až v půl osmé, protože jsem na tom pivku zůstala s tím „ zrnem“. Asi tak.

Text vyšel v Rábských novinách č. 56 (14/2).
Drahomíra Houdková, ROSa  

Eva Nárovcová obdivuje řemeslné repliky českých korunovačních klenot, které byly k vidění na hradu Kašperk od 3.května o 30. června 2023. Foto: ROSa  

Dechberoucí výhled z vyhlídky věže hradu Kašperk. Foto: ROSa