Devět dětí, tři družstva. Bojanovice vyrazily na jarní hasičskou soutěž do Nýrska
Po výroční schůzi se kolektiv mladých hasičů SDH Bojanovice rozrostl o čtyři další členy a členky. Díky posile se mohlo družstvo zapsat na jarní část soutěže a v sobotu 12. dubna v Nýrsku nastoupily tři týmy. Po jednom v kategoriích přípravka, mladší a starší. Nejlépe se dařilo nejstarším hasičkám, které ve složení Lucie Jůnová, Tereza Polanková a Kristýna Švehlová braly šesté místo.
Bojanovické Bubliny, jak si místní dětský oddíl říká, už nejsou jenom děti „domácí“, ale i ty „víkendové“, které do vesničky jezdí za prarodiči. Tréninky se tak dočasně přesunuly z nedělních podvečerů na ty sobotní a místní zahrady se proměnily v hasičská velmi improvizovaná sportoviště. Bojanovičtí se ale drží hesla „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ a jdou do toho po hlavě.
Pětileté děti tak musely trénovat s dvacetimetrovými hadicemi a těžkotonážními proudnicemi pro dospělé a hydrant musela zastat jedna z vedoucích Pavča s rozdělovačem v ruce. Vyplatilo se.
Závody v Nýrsku byly požitkem. Bylo nádherné počasí, disciplíny odsýpaly a díky nasazení tří družstev si děti navzájem fandily a podporovaly se. Byly ale i výzvou. Nikdo totiž netušil, jak vlastně probíhají.
Nejvíce všechny děsil požární útok na sucho. „A jak to mám udělat?“ Spekulovaly děti v autě. „No asi to prostě spojíte a vyběhnete,“ uvažovaly vedoucí. Nakonec se dostavila úleva, protože se nikam neběhalo, jenom se spojovalo na základně. Zjevně nemělo tuchy vícero oddílů, protože po zahájení závodů se k požárnímu útoku nikdo nehrnul a většina vyčkávala, až jim to převedou jiná družstva.
Po dvanácté bylo hotovo. Na výsledky se čekalo dlouho, až se skoro zapomnělo, na co se čeká. Euforie opadla tatam. Jakmile se ale začalo vyhlašovat, v tu ránu byla zpátky.
„Na 14. místě v kategorii přípravka se umístily…“ hlásil organizátor. Nervozita by se dala krájet. Bojanovice nezazněly. Úleva. „Ježiš, my nejsem poslední. To je super,“ začaly mezi sebou ševelit děti. Přípravka nakonec skončila 11. a pro cenu si děti šly jako malí hrdopýšci ve složení Theodor Freidinger, Leontýna Polanková a Lucie Svobodová. Když děti zjistily, co za parádní věci bylo v jejich odměnové tašce, prohlásily: „Příští rok chceme zase vyhrát 11. místo, tam jsou bublifuky a lízátka.“
Mladší v sestavě Anna Freidingerová, Šimon Polanka a Markéta Švehlová měli také radost. Umístění sice nebylo nikterak zářivé – 26. z 29, ale těšilo je, že neskončili poslední. Vedoucí naopak těšilo, že vidí sklenici z poloviny plnou a ne prázdnou.
O až infarktové napětí se postaralo družstvo starších v jejichž kategorii bylo celkem 19 týmů. Když jejich jméno nepadlo ani u čísla 10, děti doslova zesinaly. To není možný, to není možný,“ šeptaly si mezi sebou. Nebyly ani na devátém místě. „Ježiš, my jsme nejhůř osmé.“ Až konečně zaznělo: „Na šestém místě se umístilo družstvo z Bojanovic.“ Děti byly ze všeho tak vykolejené, že si pro gratulaci vykrčila přípravka. Ta ale samozřejmě patřila holkám z nejstaršího družstva – Lucii Jůnové, Tereze Polankové a Kristýně Švehlové.
K velkému zklamání děti nedostaly diplom – mohl to býval být historicky první pro mladé hasiče v Bojanovicích vůbec, ale zmrzlina z dračího ovoce to vyvážila. Na diplom si holt budou muset Bojanovičtí ještě chvíli počkat.
Tereza Freidingerová (RN, SDH Bojanovice)
Text byl zaslán do redakce 10. května 2025
